Seznam klíčových postav

bratr Konstantin a Lucien

Hlavní hrdinové příběhu. Ačkoli za dob studií na pařížské Sorbonně bývali nerozlučnými kumpány, od té doby se jejich cesty rozešly. Konstantin se stal knězem a později mnichem řádu svatého Dominika, Lucien pokračoval ve světských radovánkách. Přestože pochází z významného bretonského rodu Rohanů, neunikl za mravnostní delikty pokání ve formě poutě do dalekého Santiaga de Compostela.

Osud však právě na této cestě svedl oba bývalé přátele znovu dohromady. Ačkoli se změnili, jejich přátelství se obnovilo. Nyní se společně na popud Svatého Otce v Avignonu vydávají do byzantské Mystry, aby usilovali o církevní unii mezi Avignonem a byzantským císařem. Nicméně netuší, že se dostanou do výrazně větších potíží, nežli kdy očekávali.

průvodce Alexandros

Mladý byzantský průvodce celé delegace ze Západu, který se jako jeden z mála Řeků chová skutečně vstřícně. Citlivým tématem jsou záležitosti jeho rodiny.

poustevník Areios

Areios je bývalým opatem radikálního kláštera Peribleptos a momentálně působí jako „poustevník“ v pohoří Taigetos. Jeho život však rozhodně není příliš osamělý; každodenně přijímá víc poutníků a prosebníků než leckterý biskup. Cítí nepřekonatelnou nenávist k Frankům i Západu, což nápadně kontrastuje s jeho nepříliš řeckou vysokou postavou a velice světlou pletí.

opat Athanasios

Opat kláštera Brondocheion, tedy svatostánku úzce spojeného s rodinou despoty Manuela. Na rozdíl od svého protějšku ve druhém významném klášteře, Peribleptu, je umírněných postojů vůči Západu a pokouší se o tolerantní soužití. I proto je dobrým známým a přítelem městského édila Edmonda, čehož budou muset oba hrdinové brzy využít.

édil Edmond

Městský édil Edmond je bývalým rytířem řádu johanitů. Bílý kříž však přestal nosit ve chvíli, kdy se na Rhodu setkal s krásnou vdovou Theodorou, za níž uprchl do exilu v Mystře. Zde se sice jako zdatný voják dostal až k postavení udržovatele městského pořádku, jeho střídavě nešťastná láska k Theodoře však zůstává nadále jediným důvodem, proč přebývat v Mystře. Jako Frank je totiž předmětem nenávisti řeckého obyvatelstva i vlastních nadřízených. Proto není divu, že se snadno spřátelí s jiným Frankem, Lucienem.

legát Isidor

Otec Isidor je neoficiálním legátem Jeho Svatosti v Avignonu a hlavním vůdcem mise v Mystře, která má zabezpečit církevní unii. Jeho původ je nejasný, hovoří se o mnoha zemích od Korsiky po samotnou ďábelskou Arábii. Mezi církevními kruhy proslul prudkou a nepříjemnou povahou a jen sám milosrdný Bůh ví, jak se stal papežovým oblíbencem. Nicméně vzhledem k událostem jím nezůstal dlouhou dobu. Jeho úkladná vražda započala kolotoč událostí, se kterými se již musí vypořádat hlavní hrdinové příběhu.

Kyriaki

Dívka pocházející z rodiny Michaliolaků na Mani, o které se příliš mnoho neví. S výjimkou toho, že je nesmírně půvabná a nejeden muž pro ni již ztratil hlavu. Jak se zdá, Lucien není výjimkou. A Kyriaki zřejmě jeho náklonnost sdílí; alespoň na první pohled.

despota Manuel

Manuel Kantakouzenos je vládce řeckého Peloponésu, syn jednoho bývalého císaře a mladší bratr druhého. Na trůn v Mystře se původně dostal právě z této pozice, po svržení jeho otce a posléze bratra však zůstal jediným Kantakouzenem stále vládnoucím nějakému území v Byzantské říši. S císařem ze znepřáteleného rodu Palailogů má sice napjaté vztahy a ustavičně se musí obávat o svoji pozici, ale úspěšně lavíruje. Jedním z nástrojů jeho vypočítavé politiky může být i církevní unie s Římem, ve které se mu však snaží zabránit konzervativní síly s jeho vlastním bratrem v čele. Kromě toho má ještě jeden zásadní problém; se svojí manželkou z prokletého rodu Lusignanů nemá žádné děti. Logickými dědici po něm je tedy četné potomstvo jeho neoblíbeného bratra.

starší bratr Matthaios

Matthaios Kantakouzenos býval velice krátkou dobu císařem a nikdy na to nezapomněl. I když ho nepřátelé vyhnali z Konstantinopole a donutili utéci se k mladšímu bratrovi do Mystry, nikdy nepřestal usilovat o právoplatnou vládu. Alespoň nad Mystrou, kterou chce zajistit svým dětem. Po svém otci zdědil na rozdíl od Manuela většinu postojů – odpor vůči Frankům a Římu, silně konzervativní postoje i přátelství vůči stále mocnější Osmanské říši. Je ochoten využít všech prostředků, aby zabránil uzavření unie s Římem. A mnozí potvrzují, že je schopen i chladnokrevné vraždy.

O dvojici jeho synů Janovi a Demetriovi se v zásadě ví pouze jedno: jsou zcela závislí na svém otci.

prétor Olympos

Muž vysokého hlasu a nízkých způsobů obdařený příhodným jménem Olympos je prétorem v Mystře. Díky tomu má na starosti nejvyšší velení nad pořádkovými silami, podléhá mu světská justice i mnoho dalších důležitých činností. Není zcela jasné, proč despota Manuel jmenoval na tak významné místo muže, jehož mnozí obviňují ze spolčení se zločinci a o němž koluje nejedna pomluva. Snad skutečně dobře vykonává svou práci. Jisté je, že jako mnozí jiní Řekové chová odpor k lidem ze Západu.

princezna Teofane

Dcera Matthaia, bratra despoty z Mystry, na rozdíl od svých prchlivých bratrů je však svému strýci o mnoho bližší. Také na něj uplatňuje své nesporné osobní kouzlo a nadměrnou přitažlivost. A také se o ní vypráví, že má až příliš v oblibě franské muže.

Theodora

se stala nesmírně vlivnou a bohatou ženou po smrti svého muže, na niž léta trpělivě čekala. Od té doby je v Mystře mezi nejmocnějšími velmoži a šeptá se o ní, že je rovněž milenkou nejednoho z nich. Některé patricije poněkud překvapuje, že si Theodora stále vydržuje franského milence a současně městského édila Edmonda, ale zřejmě pro něj má svou slabost. Ostatně o schopnostech Franků na loži se v Byzanci vyprávějí celé příběhy.