Jak vypadala Evropa roku 1361, kdy se odehrává náš příběh? Byla rozhádaná a znesvářená, jako vždy předtím, ale na Východě se již formovala skutečná hrozba. Celý kontinent zůstával zubožený po řádění Černé smrti, zeměmi stále příležitostně kolovaly skupinky flagelantů - sebemrskačů. Bylo těžké si představit, že nějaká země bude moct konkurovat nové velmoci, pomalu ovládající celou Malou Asii a pronikající na Balkán, tedy Osmanské Turky.

Křesťanství bylo v krizi. Ještě sice ne v krizi naplněné nepřeberným množstvím papežů a vzdoropapežů, ale ten čas se blížil. Papež sídlil v Avignonu, dost bezmocný a v dosahu mocných velmožů. Měl jediné štěstí, že francouzský král byl příliš zaměstnán neustálými válkami s Angličany. Říše pod vládou Karla IV. prosperovala, ale nijak se nezapojovala na poli bojů s nepřáteli křesťanství na Východě. A velmi dávno mocná Byzantská říše trpěla vnitřními sváry, boji mezi dynastiemi a stále horší rozdrobeností.

Svět pro Mystru nevypadal dobře. Zdálo se, že je to malý ostrůvek klidu uprostřed světa plného nájezdů, drancování a vraždění. Výborně opevněné a dokonale položené město, kterému se nemůže nic stát. Zdání samozřejmě klamalo. Despota Manuel Kantakouzenos byl synem muže, kterému se podařilo rozvrátit celou Byzanc a také mužem, který upíral trůn právoplatnému vládci. V našem roce již právoplatný vládce skutečně vládl a uzurpátor byl zavřený v klášteře, kde psal útočné pamflety na vládnoucí dynastii Palaelogovců. Ve svém opevněném městě se mohl despota cítit v bezpečí, ale na jak dlouho? Než sebere císař dostatečnou sílu na to, aby se ho zbavil?

O rok dříve mu navíc přibyl další, ještě aktuálnější problém. Vlastní starší bratr Matthaios. Ten starší bratr, kterého jejich otec učinil na několik málo měsíců císařem a který se ze své lásky k císařskému diadému nikdy úplně nevyléčil. S celou svojí povedenou rodinou utekl před císařským hněvem pod ochranu svého bratra, kterému tím přidělal jen další vrásky na tváři. Staršího sourozence brzy přešel strach z císaře a začal s vlastní politikou.

V takové situaci se tedy nacházelo město, na první pohled nedobytné a velkolepé, podobající se slavnému Carcassonu, při příjezdu našich hrdinů. Těžko mohlo činit dojem spokojenosti, vždyť jeho obyvateli nehýbala pouze politika. I oni zažili mor, v paměti stále drželi krutosti Franků, pravidelně oživované občasnými nájezdy některého z okolních drobných velmožů ze stále franského Achájského knížectví. Kolem města se potulovaly bandy zlodějů a lupičů. A mezi lidmi vřely náboženské vášně. Konstantin s Lucienem nepřišli ve správný čas. A jak brzy zjistí, budou toho litovat.